Všímavost - nové brýle pro život 1/2
Už jste se potkali s pojmem mindfulness? Pokud se Vám v souvislosti s ním vybaví meditace, vonné tyčinky a buddhistický mnich, který už měsíc nejedl a nepil, tak věřte, že to rozhodně není jediná cesta! V tomhle článku s vámi chci sdílet svoje zkušenosti a doporučení, jak nenásilně a jednoduše obohatit svůj život o prvky této techniky. A věřte mi, že pokud budete chtít, tak se obejdete i bez meditačního polštářku a pozice lotosového květu. V první části tohoto článku Vám popíšu svoji vlastní klikatou cestu za všímavějším životem.
Moje první setkání s mindfulness
Všímavost, anglicky mindfulness, je původně stará buddhistická technika. V dnešní době je ale nezávisle na buddhismu rozvíjená napříč celým světem, a dokonce se stala součástí různých terapeutických programů a směrů. Poprvé jsem se s všímavostí setkala při psaní své diplomové práce, v rámci níž jsem se zapojila do velkého výzkumu na Lékařské fakultě Masarykovy Univerzity. Pod vedením docenta Miroslava Světláka jsme v týmu několika lidí připravili online program pro rozvíjení všímavosti, do kterého se hned první semestr přihlásilo přes 300 studentů. Rozhovor s panem docentem o našem programu, si můžete pustit tady: https://video.aktualne.cz/dvtv/jak-celit-stresu-uvolnete-emoce-citit-se-nestastne-nas-nuti/r~41b686e20fd211e89509ac1f6b220ee8/.
Jako členka organizačního týmu, jsem byla dlouhou dobu všímavostí vyloženě obklopená ze všech stran. Četla jsem o ní, účastnila se přípravy programu, a nakonec jsem byla jedním ze třech lidí, kteří v prvním běhu programu manuálně rozesílali 7-12 upomínek denně, které chodily účastníkům přes Messengerovou skupinu. Budu k vám naprosto upřímná. Moje prvotní ambice sama program poctivě absolvovat byla brzy ta tam. Všímavost jsem si nějakou dobu spojovala především se stresem z rozesílání upomínek a z technických obtíží, které první, pilotní běh tohoto programu provázely.
Jak jsem si našla cestu zpátky
Je paradox, že během mé účasti ve výzkumném týmu, jsem byla vnitřně všímavosti snad úplně nejdál, jak jen to jde. Byla jsem vděčná za pozitivní ohlasy studentů, kterým program pomohl, a byla jsem ráda, že výsledky výzkumu "v tabulkách" dopadly dobře a diplomka se podařila. Ale rozvoj vlastní všímavosti byl u mě téměř nulový. Po dopsání diplomky jsem si tak dala od všímavosti úplnou pauzu a nějakou dobu si na ni ani nevzpomněla.
Změna přišla postupně, rozhodně ne ze dne na den. Myslím, že mě zpátky ke všímavosti přivedly hlavně dva různé podněty: stres a terapeutický výcvik.
Po státnicích jsem nastoupila do doktorského studia, na částečný úvazek do nové práce, k tomu jsem zahájila psychoterapeutický výcvik, zároveň jsem měla dvě další práce na dohodu a do toho všeho jsme ještě s partnerem začali plánovat svatbu a hledat bydlení. Rok plný životních změn a náročných zkoušek mě brzy dohnal a já cítila, že jsem na pokraji svých sil. Přesně v tu chvíli se mi ve vědomí vynořily všechny znalosti a zkušenosti s všímavostí a obrovská chuť uvést teorii v praxi.
Zároveň terapeutický výcvik, do kterého jsem se pustila, mi čím dál víc připomínal jednotlivé principy všímavosti, které jsem z dřívějška znala. Najednou mi začaly připadat tak pochopitelné a obecně platné, že se všechny bariéry, které mezi mnou a všímavostí stály, začaly postupně bortit, až jsem si uvědomila, že všímavost jako by sama od sebe pronikla téměř do všech oblastí mého života.
Všímavost - nové brýle pro život
A tady se konečně dostáváme k těm brýlím! Když jsem přemýšlela, jak vám nejlépe přiblížit ten pocit, když všímavost do mého života pronikla, vybavila jsem si jaké to je, když si nasadím dioptrické brýle. Vidím bez nich docela obstojně. Většinu dne je nasazené nemám. Nepotřebuju je nutně k životu, jde to bez nich úplně v pohodě. Ale... Ve chvíli, kdy si je nasadím a zostří se mi zrak, objeví se v mém zorném poli spousta detailů, kterých bych si jinak neměla šanci všimnout! A přesně takové je to se všímavostí.
Zvládnete to bez ní, můžete prožít celý život a ani o ni myšlenkou nezavadit. Ale jakmile si zkusíte brýle všímavosti nasadit, budete překvapení, kolik vám toho jindy utíká bez povšimnutí. Já osobně vnímám všímavost jako takový program, který běží na pozadí, je dostupný v kterýkoliv okamžik našeho života, a stačí ho jen zapnout a žitá zkušenost nabude úplně novou úroveň. Je tolik zvuků, tolik drobností a tělesných vjemů, které nám každou vteřinu utíkají. Těžko je někdy zachytíme všechny. Ale čím víc toho budeme schopní vnímat, tím plnější a bohatší bude náš svět. Každodenní rutinu dokáže všímavost proměnit ve výjimečné dobrodružství.
Netvrdím, že se mi daří být sto procent času všímavá - to by vám mohli moji nejbližší dosvědčit. Ale když se ohlédnu zpátky, jak jsem na tom byla ještě před pár lety, vidím obrovský pokrok, za který jsem z celého srdce vděčná. Oproti dřívějšku si uvědomuju, že mám tyhle brýle pořád v kapse a mnohem častěji a ráda si je nasazuju.
Příklad za všechny na konec. Včera jsem byla na vycházce. Byly doby, kdy jsem celou vycházku strávila přemítáním nad vším možným - pak jsem přišla domů a pomalu jsem ani nevěděla kudy jsem šla a jaké bylo počasí. Včerejší vycházka byla jiná. Myslím, že čas, který jsem reálně strávila venku, byl výrazně delší než čistý čas strávený chůzí. Bylo krásné počasí, a já se každých pár kroků zastavila a vyloženě nasávala přítomnost. Všechny ty detaily. Zvuky. Paprsky. Vzory tajícího ledu na kalužích. Skřípot stromů ve větru. Z jedné vycházky jsem si tak odnesla celý obrovský balík zážitků, jak z týdenní dovolené! Byla to krása. Jsem za ty brýle nesmírně vděčná.
V dalším článku s vámi budu sdílet své tipy, jak se o všímavosti dozvědět víc a jak ji postupně zařazovat do svého života.